r. 1942, Vyhladzovanie židov, Auschwitz

zdroj: http://osvetim.valka.cz/blok_4.htm, autorské práva vyhradené

KL Auschwitz byl největším nacistickým koncentračním táborem pro Poláky a vězně jiných národností, které hitlerovský fašismus odsoudil k izolaci a postupnému vyhubení hladem, těžkou prací, experimenty, ale také k okamžité smrti v důsledku individuálních nebo hromadných poprav.
Od roku 1942 se tábor zároveň stal největším střediskem vyhlazovaní evropských Židů.Většina Židů deportovaných do KL Auschwitz umírala v plynových komorách bezprostředně po příjezdu, aniž by byli vzati do stavu a obdrželi vězeňské čísla. Proto je tak nesmírně obtížné určit přesný počet zavražděných.
Tato otázka je již mnoho let předmětem diskusí historiků v mnoha zemích, kteří uvádějí různé odhady, zpravidla v rozmezí 1,5 mil.
I nadále pokračujte pátrání po dalších dokumentech, které by umožnily bližší zpřesnění tohoto počtu.
Urna s popelem odebraným na území tábora je památkou na zahynulé.

V KL Auschwitz umírali občané mnoha států, lidé s různými politickými a náboženskými názory, civilní obyvatelstvo a členové hnutí odporu, ale také váleční zajatci.
V roce 1941 říšský vůdce SS Heindrich Himmler určil tábor v Osvětimi jako místo realizace programu úplného vyhlazení židovského obyvatelstva. Velitel tábora Rudolf Höss ve svých vzpomínkách cituje Himmlerova slova a vysvětluje motiv jeho rozhodnutí: "Místa vyhlazování na Východě nezvládnou akci prováděnou ve velkém měřítku. Proto jsem k tomuto účelu určil Osvětim, jak pro její výhodné umístění z hlediska dopravy, tak protože toto území lze snadno izolovat a maskovat." V prvních měsících roku 1942 byla zahájena akce hromadného vyhlazování Židů. První transporty Židů určených k likvidaci byly do KL Auschwitz vypraveny z Horního Slezska, poté z Generálního gouvermentu a od jara začaly přicházet hromadné transporty ze Slovenska, Francie, později Belgie a Nizozemska, na podzim z Německa, Norska a Litvy i dalších okupovaných evropských zemí.
Téměř okamžitě po nacistickém útoku na Sovětský svaz byli v Osvětimi umístěni sovětští váleční zajatci, což bylo proti všem předpisům mezinárodního práva. Na základě počtu přidělených čísel se zjistilo, že v táboře bylo zaregistrováno 12000 zajatců. Během asi pěti měsíců zahynulo 8320 osob, část z nich byla zavražděna plynem, část zastřelena a zbytek zemřel vysílením. Jedním z důkazů tohoto zločinu je původní kniha zemřelých, uložená v nyní v archívu muzea v Osvětimi. Zvláštní pozornost zaslouží rubriky, do níž se v 5-10minutových odstupech zaznamenávala fiktivní příčina a doba úmrtí.
KL Auschwitz se stal rovněž místem vyhlazení Rómů. Jedním z důkazů tohoto zločinu jsou, vězni ukradené a ukryté, evidenční knihy cikánského tábora, obsahující asi 21000 jmen zaregistrovaných Rómů.

Většina Židů určených k vyhlazení v osvětimském táboře přicházela do KL Auschwitz přesvědčením, že jsou vyváženi na východ Evropy, který mají "osídlit". Podváděni byli zvláště Židé z Řecka a Maďarska, jimž nacisté prodávali neexistující stavební parcely, statky, obchody, nabízeli práci ve fiktivních závodech. Proto také posílání na smrt s sebou přiváželi nejhodnotnější předměty ze svého majetku.
Vzdálenost, dělící zatčené od KL Auschwitz, dosahovala 2400 km. Tuto cestu absolvovali převážně v zapečených a zadrátovaných nákladních vagónech aniž by obdrželi jakoukoli potravu. Lidé, napěchovaní ve vagónech, cestovali do Osvětimi 7 a někdy i 10 dní. Proto také, když v táboře odtáhli závory, často se ukázalo, že část deportovaných, především staří lidé a děti, už nežila, zatímco zbytek byl ve stavu krajního vysílení.
Vlaky zastavovali na osvětimském nákladovém nádraží a od roku 1944 na zvláště pro tento účel postavené železniční rampě v Březince, kde důstojníci a lékaři SS prováděli selekci deportovaných Židů, přičemž práce schopné posílali do tábora, zatímco označené za neschopné do plynových komor. Podle prohlášení Rudolfa Hösse bylo do plynových komor posíláno 70-75% deportovaných. V expozici muzea se nachází několik originálních fotografií z alba čítajícího asi 200 snímků, které v Březince pořídil v roce 1944 jeden z esesáků během akce likvidace maďarských Židů.
Na mapě znázorňující osvětimskou továrnu na smrt jsou vyznačena místa, kde nacisté páchali hromadné zločiny tzn. místa poprav, plynové komory, krematoria, spalovací jámy a hranice.

Na nákresu plynové komory a krematoria je vydět vstup do podzemní šatny. Vězni jsou klidní, protože po selekci je esesáci všechny ujistili, že na ně čeká koupel. Nařídili jim svléknout se a pak je zahnali do další podzemní místnosti, napodobující koupelnu. U stropu byly umístěny sprchy, ze kterých nikdy netekla voda. Do místnosti o rozloze 210 m2 přivedli 2000 obětí. Po uzavření dveří plynové komory esesáci otvory ve stropě sypali dovnitř cyklon B. Lidé umírali během 15-20 minut. Zavražděným trhali zlaté zuby, stříhali vlasy, zabírali prsteny a náušnice, a poté mrtvoly putovaly do kremačních pecí nacházejících se v přízemí nebo, pokut ty nestíhaly spalovat, na spalovací hranice.
Cyklon B vyráběla firma Degesch, která prodejem tohoto plynu vydělala v letech 1941 - 1944 téměř 300 000 marek Jen v Osvětimi se v letech 1942 - 1943 spotřebovalo 20 000 kg cyklonu B. Podle velitele Hösse k usmrcení 1500 osob bylo za potřebí 5-7 kg plynu. V táborových skladech byly po válce nalezeny hromady plechovek po spotřebovaném cyklonu B a dokonce plechovky s celým obsahem. V muzeu je vystaveno několik příkazu k jízdě pro nákladní automobily z osvětimského tábora do Dessau pro odběr cyklonu.

Během osvobozování tábora v Osvětimi našla Sovětská armáda ve skladech asi 7000 kg vlasů zabalených do pytlů. Byly to zbytky vlasů, které vedení tábora nestačilo prodat a odeslat do vnitrozemí. Analýza, provedená v Ústavu soudních expertíz, prokázala, že obsahují stopy kyanovodíku, vlastní jedovaté složky cyklonu B. Z lidských vlasů německé firmy vyráběly mimo jiné krejčovské plátno. Několik rolí tohoto plátna bylo nalezeno ve městě Kietrz. Byly podrobeny analýze v Ústavu soudního lékařství a bylo konstatováno, že jsou vyrobeny z lidských vlasů, pocházejících pravděpodobně z ženských hlav.
Zlaté zuby, vytrhané zavražděným, se přetavovaly na cihly a předávaly
Hlavnímu zdravotnímu úřadu SS. Lidský popel se používal jako hnojivo nebo k zavážení okolních rybníků a řečišť.

Veškerý majetek, který do tábora přivezli deportovaní, byl tříděn, skladován a poté odvážen do vnitrozemí pro potřeby SS, Wermachtu a civilního obyvatelstva. Předměty, patřící zavražděným v plynových komorách, používali rovněž esesáci zaměstnaní jako personál tábora. Obraceli se k veliteli tábora s žádostmi o poskytnutí dětských kočárků, kojeneckých výbaviček a dalších předmětů. přes neustálé vypravování vlaků s uloupeným majetkem, sklady zůstávaly plné a dokonce se mezi nimi vršili hromady nevytříděných zavazadel.
Když se k Osvětimi blížila Sovětská armáda, byly sklady urychleně vyprazdňovány a nejcennější věci odesílány. Několik dní před osvobozením, v rámci zametání stop zločinů, esesáci zapálili sklady. Shořelo 30 baráků, v ostatních byly po osvobození nalezeny tisíce párů obuvi, oděvů, kartáčů, štětek na holení, brýlí, protéz apod.