Spravodlivosť

o-1.0 Kdo je předmětem odplaty poškozujících zločinů

o-1.0
(O: Poškozující zločiny jsou nejen ty spáchané škodlivými zbraněmi, ale i ty, způsobené jinak, jako například čarodějnictvím (def: X-136). Protiprávní zabití je po nevíře jedním z nejhorších ohavných zločinů, jak Šáfí výslovně uvádí v (n: Muzaniho) The Epitome. Prorok řekl: ?Krev muslimského muže, který dosvědčil, že není boha kromě Aláha a že já jsem prorokem Aláha, nelze právoplatně prolít, kromě následujících tří případů: cizoložníka, někoho zabitého odplatou za zabití někoho jiného, a někoho, kdo zavrhl svojí víru a muslimskou společnost?, a v dalším hadísu: ?Zabití věřícího je v Aláhových očích odpornější, než zničení celého tohoto světa?. Aláh nejvyšší řekl: ?... nezabíjejte nikoho, koho Bůh vám zakázal, leda podle práva!? (korán 6:151) a ?Vám, kteří věříte, jest předepsán zákon krevní msty za zabití ...? (korán 2:178))

o-1.1
Odplata je povinná (A: pokud si jí oprávněná osoba přeje provést) proti každému, kdo zabije lidskou bytost zcela úmyslně a protiprávně. (O: Úmysl je prvním omezením a vylučuje zabití kvůli skutečné chybě a chybě učiněné při úmyslném zranění (def: o-2.3), a vylučuje případy ospravedlněných zabití, jako jsou právoplatné odplaty).

o-1.2
Následující případy nejsou předmětem odplaty:
1- dítě nebo bláznivá osoba, za všech okolností (O: ať už jde o muslima nebo ne. Rozhodnutí v případě občas nepříčetné osoby je, že je považována za příčetnou, když je při rozumu, a za někoho nepříčetného, když se nachází ve stavu nepříčetnosti. Pokud někdo, proti němuž je odplata povinná, následně zešílí, je bez ohledu na to proveden plný trest. Vražda spáchaná někým, kdo je opilý, je (A: považována za stejnou, jako v případě příčetné osoby) jako kdyby prohlásil rozvod;
2- muslim za zabití nemuslima;
3- židovský nebo křesťanský podřízený islámského státu za zabití odpadlíka od islámu (O: protože podřízený státu je pod jeho ochranou, zatímco zabití odpadlíka je bez následků);
4- otec a matka (nebo jejich otec a matka) za zabití svého potomka, nebo potomka svého potomka;
5- stejně tak není odplata povolena potomkovi za zabití (A: jeho předkem) někoho, jehož smrt by jinak potomkovi dala právo na odplatu, jako když například otec zabije jeho matku.

o-2.0 Úmysl při poškozujících zločinech

o-2.1
Poškozující zločiny (O: všech druhů, včetně zabití nebo něčeho menšího) jsou tří druhů:
1- skutečná chyba;
2- chyba učiněná při úmyslném zranění;
3- zcela úmyslné.

o-2.2
Skutečnou chybou jsou činy jako vystřelení šípu proti zdi a zasažení osoby (O: nebo střelba na osobu a zasažení někoho jiného), nebo spadnutí z výšky a spadnutí na někoho. Rozhodující je, že čin byl úmyslný, nikoliv ale osoba, nebo nebyly zamýšlené čin ani osoba.

o-2.3
Chybou při úmyslném zranění je, když někdo zamýšlí způsobit zranění, které není smrtelné, jako udeření někoho lehkou holí do necitlivého místa (A: na což osoba zemře) a podobně.

o-2.4
Zcela úmyslně znamená, že cílem je způsobit zranění, které je obecně smrtelné, ať už tupým nástrojem, nebo ostrým.

o-3.0 Odplata za tělesná zranění nebo smrt

o-3.1
Odplata je povinná (A: pokud si jí oprávněná osoba přeje provést), když došlo k (N: zcela) úmyslnému zranění (def: o-2.4) proti životu nebo údům.

o-3.2
Odplata je povinná za zranění (A: v úměrném rozsahu), kdykoliv zranění způsobené odplatou může být (O: zcela) způsobeno, aniž by přesáhlo rozsah původního zranění, jako (A: když se odplata zraněním provádí na) oku, očním víčku, měkké části nosu, uchu, zubech, rtech, ruce, nože, prstech, špičce prstu, penisu, varlatech, vagíně a podobně; za předpokladu, že zranění způsobené jako odplata je stejné jako to původní, což znamená, že pravá strana není zaměněna za levou, horní za spodní, ani zdravá část za ochromenou. (N: ani se neprovádí odplata například za střelná zranění do břicha nebo hrudi, protože je nelze provést bez rizika většího zranění, než bylo to původní, a z toho důvodu se použije pouze samotné odškodnění). Neprovádí se odplata za (O: zlomení) kosti (A: ačkoliv je zaplaceno za náklady na vyléčení apod.).

o-3.3
Ženy mají nárok na odplatu proti mužům, děti proti dospělým, a lidé nižší třídy proti lidem vyšší třídy; ať už jde o odplatu život za život, nebo úd za úd.

o-3.4
Není povoleno vyžadovat odplatu proti někomu bez přítomnosti chalífy (def: o-25) nebo jeho zástupce (O: což znamená, že je třeba mít povolení jednoho z nich kvůli nebezpečí nebo nedostatku vědomostí týkajících se samotné odplaty, neboť ta vyžaduje soud a osobní posouzení vládcem. Pokud někdo provede odplatu bez chalífova povolení, pak je platná (A: t.j. uspokojuje požadavek na ní), osoba, která jí provedla, je ale potrestána (def: o-17) za zasažení do chalífovy výsady, protože rozhodování o odplatách je jednou z jeho funkcí, a zasahovat do ní je špatné).
Pokud je osoba, která má nárok na odplatu, schopná jí zdatně provést (O: jde li o silného muže, který ví, jak jí provést), může jí provést. Pokud ne, je nařízeno (N: pravidly nebo jeho zástupcem), aby jí provedl někdo jiný.

o-3.5
Pokud mají nárok na stejnou odplatu proti pachateli dva (O: nebo více) lidí, není povoleno, aby na jejím provedení trval pouze jeden z nich (O: ačkoliv pokud si zvolí, že jí provede pouze jeden z nich, je to povoleno, a vybraná osoba je považována za zástupce ostatních. Nemohou provést odplatu společně, protože by šlo o mučení osoby, proti které je odplata prováděna). Pokud všichni z nich trvají na provedení odplaty, tahají los, aby byl vybrán jeden z nich.

o-3.6
Neprovádí se odplata proti těhotné ženě, dokud neporodí a novorozenec není schopen uživit se mlékem jiné ženy.

o-3.8
Když se někdo, kdo má nárok na odplatu, rozhodne prominout pachateli a vzít si od něj odškodné (def: o-4), pak není nadále vyzýváno k odplatě, a postižená osoba má nárok na odškodnění. Pokud se někdo ze skupiny lidí, kteří mají nárok na odplatu, rozhodne prominout, jako například když má oběť vraždy děti, a jedno z nich vrahovi promine, pak není odplata nadále povinná, a skupina má nárok na odškodnění od pachatele. (A: Nebo se lze zřeknout i odškodnění.)

o-3.9
Když někdo zabije skupinu lidí, nebo je jednoho po druhém zmrzačí, odplata je požadována za prvního postiženého, a další postižení dostanou odškodnění. Když je pachatel zraní všechny najednou, pak tahají los, aby se určilo, kdo provede odplatu.

o-3.10
Když skupina lidí společně zavraždí jednoho člověka, jsou všichni odplatou zabiti, bez ohledu na to, jaké množství zranění každý z nich způsobil ve srovnání s ostatními.

o-3.12
Neprovádí se odplata proti někomu za zranění nebo smrt, způsobené někým, kdo tak učinil úmyslně, ale ve spojení s někým, kdo tak učinil chybou.
Když je poškozující zločin způsoben někým, kdo není členem rodiny, společně s otcem oběti, odplata je provedena pouze proti tomu, kdo není členem rodiny.

o-3.13
Odplata je také povinná za každé zranění, které jde ke kosti, jako řezná rána na hlavě nebo na tváři, která dosáhne na lebku, nebo říznutí do kosti na horních nebo dolních končetinách, nebo na žebrech. Do kosti znamená, že je známo, že nůž, nebo například jehla, dosáhla kosti, ne že zranění odhaluje kost.

o-4.0 Odškodnění

o-4.0 Odškodnění (Diya)
(A: Pravidla uvedená níže se týkají nejvyššího odškodnění, které oběť nebo jeho rodina mohou požadovat. Pokud obě strany souhlasí na menším odškodnění, nebo žádném, je to právně platné a závazné).

o-4.1
Odškodnění je povinné (N: ačkoliv může být zrušeno těmi, kteří si ho zaslouží, stejně jako odplata) v případech smrti způsobené:
1- skutečnou chybou (def: o-2.2);
2- chybou učiněnou při úmyslném zranění (def: o-2.3);
3- nebo úmyslně.

o-4.2
Odškodnění za zabití muslimského muže je 100 velbloudů.
(N: šáfističtí učenci převedli pastýřský ekvivalent na zlaté dináry (n: jeden dinár je 4,235 gramů zlata), množství je ve výnosech níže udáváno v množství zlata, bez ohledu na jeho tržní hodnotu.) (A: silnější postoj ve škole Šáfí je, že odškodnění by měla být počítána ve velbloudech, přičemž následně mohou obě strany souhlasit na nižším množství nebo jiné formě platby.)

o-4.3 Odškodnění za zcela úmyslné zabití
Odškodnění v případě zcela úmyslné vraždy (def: o-2.4) je provedeno třemi způsoby:
a) musí být zaplaceno okamžitě;
b) platí ho sám pachatel;
c) a zaplacené množství je (N: 1 333,3 zlatých dinárů (n: 5 646,6 gramů zlata) nebo jinak:) 30 čtyřletých velbloudic, 30 pětiletých velbloudic, a 40 březích velbloudic.

o-4.4 Odškodnění za smrt způsobenou chybou při úmyslném zranění
Když je zabití chybou způsobenou při úmyslně způsoběném zranění (def: o-2.3), odškodnění je tvrdé pouze v jednom aspektu, konkrétně že platba se skládá ze tří výše uvedených druhů velbloudic (n: nebo 5 646,6 gramů zlata), zatímco je méně tvrdé v tom, že:
a) platba je odložena (def: o-4.11);
b) platí jí (N: ne pachatel, ale) ten, po němž je platba požadována a patří k rozšířené rodině pachatele.

o-4.5 Odškodnění za smrt způsobenou skutečnou chybou
Když k zabití došlo skutečnou chybou (def: o-2.2), odškodnění je méně tvrdé třemi způsoby:
a) platba je odložena;
b) platí jí ten z rozšířené rodiny pachatele, po němž je pozadována (def: o-4.10);
c) placené množství je (N: 1 000 zlatých dinárů (n: 4 235 gramů zlata) nebo:) 20 dvouletých velbloudic, 20 velbloudic a 20 tříletých velbloudů, 20 čtyřletých velbloudic a 20 pětiletých velbloudic.

o-4.6
Bez ohledu na to, jestli k zabití došlo chybou nebo úmyslně, k platbě třemy typy velbloudic (def: o-4.3c) musí dojít, pokud zabitá osoba byla:
1- neprovdatelný pokrevní příbuzný pachatele (def: m-6.1(1-8) a m-6.2(1-6));
2- zabita na posvátné půdě Mekky;
3- zabita během posvátných měsíců Dhul Qa`da, Dhul Hijja, Muharram, nebo Rajab.

o-4.7
Vadná zvířata nemohou být součástí platby.

o-4.8
Je povoleno, aby poškozený dostal platbu jinak než prostřednictvím velbloudů, pokud obě strany souhlasí.

o-4.9
(A: Pro výnosy uvedené níže je třeba násobit jmenovanou část odškodněním za smrt nebo zranění muslima s ohledem na úmyslnost činu a dalších okolností, které určují výši odškodnění za muslimského muže (def: o-4.2-6 a o-4.13).)
Odškodnění za smrt nebo zranění ženy je poloviční než odškodnění placené za muže.
Odškodnění za smrt Žida nebo křesťana je třetinou odškodnění placeného za muslima. Odškodnění placené za zoroastriánce je patnáctinou odškodnění za muslima.
Když dojde k potratu v důsledku úderu do břicha těhotné ženy (O: nebo jiné části těla, nebo když jí někdo vyděsí a vede to k potratu), odškodnění za plod je otrok nebo otrokyně v ceně dvacetiny odškodnění, které by bylo zaplaceno za zabití otce plodu, nebo jedna desetina odškodnění, které by bylo zaplaceno za zabití matky. (A: odškodnění je cokoliv, na čem se dohodnou.)

o-4.10
Příslušníci rozšířené rodiny pachatele, kteří jsou odpovědní za určitou část odškodnění, jsou jeho univerzální dědicové, kromě jeho otce, otce jeho otce (O: a tak dále), jeho syny, syna jeho syna (O: a tak dále). (A: Což znamená, že jsou to ti, kteří jsou jmenováni v L-10.6 (7-14).) Ti z rozšířené rodiny, kteří jsou chudí (A: chudý znamená někdo, kdo má dost pro sebe, ale ne více), nedospělí, nebo nepříčetní, nemají povinnost platit (N: cokoliv společně s dalšími členy rodiny). Pokud je pachatel muslim, pak jeho nemuslimští příbuzní nemusí platit, stejně jako když je pachatel nemuslim a jeho příbuzní jsou muslimové.

o-4.11
Když je to povinností rozšířené rodiny, musí zaplatit celé odškodné ve výši 100 velbloudů (N: nebo ekvivalent ve zlatě) během tří let. Každý bohatý člen rozšířené rodiny musí zablatit půl dináru (n: 2,1175 gramů zlata) na konci každého roku, zatímco každý člen rodiny, který se pohybuje mezi bohatstvím a chudobou, má povinnost zaplatit čtvrt dináru (n: 1,05875 gramů zlata). Pokud jakákoliv část odškodného zůstane po třech letech nezaplacena (N: nebo když pachatel nemá rodinu, která by zaplatila), je zaplaceno ze společného fondu muslimů (bayt al-mal). Pokud žádný není, musí pachatel zaplatit sám.

o-4.12
Pokud je odškodné menší, než plné odškodnění (A: plné odškodnění je to, které je určeno za muslimského muže (def: o-4.2-6)), jako je tomu za zranění, potrat, ženu, židovského nebo křesťanského podřízeného islámského státu, pak:
1- pokud je jednou třetinou, nebo méně, plného odškodného, musí být zaplaceno během jednoho roku;
2- pokud je dvěma třetinami, nebo méně, plného odškodnění, potom jedna třetina musí být zaplacena první rok, a zbytek druhý rok;
3- pokud je více než dvěma třetinami plného odškodnění, potom dvě třetiny musí být zaplaceny během dvou roků, a zbytek třetí rok.

o-4.13 Odškodnění za tělesná zranění
Pokud je odříznuta nepárová část těla, která má estetickou a funkční hodnotu (A: například jazyk), pak je placeno plné odškodnění, což znamená stejné, jako by byl její vlastník zabit (def: o-4.2-6, o-4.9).
To samé platí pro každý pár končetin: pokud jsou useknuty obě, je placeno plné odškodnění, když je useknuta pouze jedna, je placena polovina odškodnění. To samé platí pro smyslové orgány (A: jako například sluch): za každý smysl, který je zraněním zničen, se platí plné odškodnění. Proto je plné odškodnění placeno za uříznutí obou uší, polovina odškodnění za jedno. To také platí pro pár očí, rtů, čelistí, rukou, nohou, hýždí, varlat, očních víček, bradavek ženy, stydkých pysků, měkké části nosu, jazyka, žaludu penisu nebo celého penisu. Plné odškodnění je také placeno za zranění, které tyto orgány ochromí, nebo za zranění hráze mezi vagínou a rektem, takže se stanou jedním odvorem, nebo za stáhnutí člověka z kůže, zlomení jeho zad, nebo zničení jeho mysli, sluchu, zraku, řeči, čichu nebo chuti.

o-4.14
Odškodnění za každý prst je deset velbloudů, a pět za každý zub (N: nebo 10 a 5 procent ekvivalentu množství zlata (def: o-4.3-5), v závislosti na okolnostech).

o-4.15
Pokud jde o zranění na těle, odškodnění za ně se skládá z podílu plného odškodnění v poměru (A: podle výpočtu islámského soudce) k rozsahu zranění.

o-4.16
Odškodnění za zranění na hlavě nebo na tváři, když není na kost, je také podílem plného odškodnění, ačkoliv pokud je takové zranění na kost, jak zmiňováno výše (o-3.13), odškodnění je pět velbloudů.
Jsou další zranění, které pro stručnost vynechám.

o-4.17
Není žádné povinné odškodnění za zabití nemuslima ve válce s muslimy (harbi), někoho, kdo opustil islám, někoho odsouzeného k smrti ukamenováním (A: za cizoložství (def: O-12)) na základě odsouzení u soudu, nebo těch, jejichž zabití při vojenské akci je povinné (N: jako například loupežníci).

o-5.0 Pokání k Aláhovi za zabití člověka

o-5.1
Pokání patří Aláhovi Nejvyššímu od každého, kdo zabije někoho, jehož zabití není legální, ať už k zabití došlo chybou nebo úmyslně, a bez ohledu na to, jestli je odplata (def: o-3) nebo odškodnění (o-4) povinné nebo ne.

o-5.2
Pokání se skládá z propuštění otroka (def: k-32), nebo pokud to není možné, ze dvou po sobě jdoucích měsíců půstu. (O: V tomto výnosu není důležité, jestli je pachatel právně zodpovědný, nebo ne, jako v případě dítěte nebo šílence, kdy v těchto případech musí jeho opatrovník propustit otroka za něj. (A: ačkoliv když se dítě postí, naplní tak své pokání.))

o-5.4
(O: není žádné pokání za zabití někoho, kdo opustil islám, loupežníka (def: o-15), nebo usvědčeného ženatého cizoložníka nebo vdané cizoložnice, i když ho zabije někdo jiný, než chalífa.)

o-6.0 Boj proti těm, kteří se bouří proti chalífovi

o-6.1
Když se skupina muslimů bouří proti chalífovi (def: o-25) a chce ho svrhnout, nebo odmítá splnit povinnosti ukládané Svatým právem, jako je zakat, a povstane v ozbrojeném odporu, pošle za nimi někoho, kdo napraví křivdy, pokud je to možné.
Pokud ho zatvrzele odmítají poslouchat (O: nez ohledu na to, jestli je spravedlivý nebo ne, jak Nawawi vysvětluje ve svém komentáři k Sahihu Muslima, kde cituje koncensus muslimů (ijma, def: b-7), že je nezákonné bouřit se proti chalífům a bojovat proti nim, i když jsou zkažení), bojuje proti nim (O: vojenskými) zbraněmi, které nepůsobí obecné ničení, jak to například činí oheň a mangonely (O: protože cílem je potlačit je, nikoliv je zničit), a nepronásleduje ty, kteří se stáhnou, ani nezabíjí zraněné.

o-6.2
Není žádná finanční zodpovědnost za to, co při takové vojenské akci oni zničí nám, nebo co my zničíme jim.

o-6.3
Jsou podřízenými islámského práva (O: protože nespáchali čin, který by je postavil mimo islám tak, aby byli považováni za nemuslimy. Ani nejsou považováni za morálně zkažené, protože povstalec není hanlivé označení, ale spíše u nich došlo pouze ke špatnému pochopení), a rozhodnutí jejich islámského soudce jsou považována za právně platná (O: za předpokladu, že právně neprohlásí životy čestných muslimů (def: o-24.4) za zničitelné), pokud jsou taková, že by byla platná, kdyby byla učiněna naším vlastním soudcem.

o-6.4
Pokud se nebouří bojem, chalífa proti nim nemůže bojovat.

o-7.0 Odrážení nepřítele

o-7.1
Někdo, koho se snaží zabít muslim má právo na zabití muslima, ačkoliv nejde o povinnost. Někdo, koho se snaží zabít nemuslim nebo zvíře, je povinnen se bránit.

o-7.2
Pokud se agresor snaží získat něčí peníze nebo majetek, je povolené se bránit, nikoliv ale povinné. Pokud se agresor snaží o některou z žen (O: jako například něčí manželku nebo manželku jeho syna), je povinností je bránit.

o-7.3
Obrana znamená použití nejmenšího nutného množství síly. Pokud člověk ví, že agresora zažene křik, nemůže ho udeřit. Pokud stačí ruka, nemůže být použita hůl. Pokud stačí hůl, nemůže být použit meč. Pokud stačí useknutí ruky, nemůže být zabit. (O: Mawardi říká, že toto pořadí platí pro zločiny, které nejsou nemravné. Pokud by agresor znásilňoval někoho, s kým podle práva nemůže mít pohlavní styk, je povoleno ho rovnou zabít.) Někdo, kdo ví (O: t.j. věří), že agresor nemůže být odražen jinak, než zabitím, může ho zabít a není za to zodpovědný.

o-7.4
Když někdo odrazí agresora, je proti právu podnikat proti němu další kroky.

o-8.0 Odpadlictví od islámu (ridda)
(O: Opuštění islámu je nejodpornější formou nevíry (kufr) a také nejhorší. Může k němu dojít prostřednictvím sarkasmu, jako když je někomu řečeno, ?ostříhej si nehty, to je sunna?, a on odpoví ?neudělal bych to, i kdyby to tak bylo?, v kontrastu se situací, kdy existují okolnosti, které ho ospravedlňují, jako když se jeho jazyk zaběhne, nebo když někoho cituje, nebo to říká ze strachu.)

o-8.1
Když osoba, která dosáhla puberty a je příčetná, dobrovolně odpadne od islámu, zaslouží si být zabita.

o-8.2
V takovém případě je povinností chalífy (A: nebo jeho zástupce) ho požádat, aby se kál a vrátil se k islámu. Pokud tak učiní, je to od něj přijato, pokud ale odmítne, je okamžitě zabit.

o-8.3
Pokud je svobodný, nemůže ho zabít nikdo kromě chalífy nebo jeho zástupce. Pokud ho zabije někdo jiný, je vykonavatel potrestán (def: o-17) (O: za osobování si chalífova privilegia a zasahování do jeho práv, protože jde o jednu z jeho povinností).

o-8.4
Není žádné odškodnění za zabití odpadlíka (O: ani žádné pokání, protože jde o zabití někoho, kdo si zaslouží zemřít).

o-8.5
Pokud odpadne od islámu a vrátí se několikrát, je to (O: t.j. jeho návrat k islámu, ke kterému dojde, když vysloví dvě vyznání víry (def: o-8.7(12)) od něj přijato, je ale potrestán (o-17).

o-8.6
(A: Pokud odpadne od islámu manželka ze završeného manželství, pár je po čekací období, které trvá tři intervaly mezi menstruacemi, rozdělen. Pokud se manželka vrátí k islámu před koncem čekacího období, manželství není zrušeno, ale má se za to, že trvalo po celou dobu.)

o-8.7 Činy představující opuštění islámu
(O: mezi činy, které představují odpadnutí od islámu (ať nás před nimi Aláh chrání) jsou:
1- poklonit se modle, ať už sarkasticky, z pouhé paličatosti, nebo ze skutečného přesvědčení, jako toho, když někdo věří, že Stvořitelem může být něco, co má počátek v čase. Slunce a měsíc jsou v tomto ohledu jako modly, a o poklonění se někomu jinému než Aláhovi jde tehdy, když je to zamýšleno jako uctívání toho stejně jako uctívání Aláha;
2- úmysl spáchat nevíru, i když jen v budoucnosti. A jako tento záměr je i rozhodování se, zda tak učinit nebo ne: člověk tak tedy okamžitě páchá nevíru;
3- říkat věci, které ukazují nevíru, jako ?Aláh je třetím ze tří?, nebo ?jsem Aláh? - pokud se člověku nezaběhl jazyk, nebo nejde o citaci, nebo jde o jednoho z přátel Aláha Nejvyššího (wali, def: w-33) v duchovně intoxikovaném stavu naprostého zapomnění (A: přítel Aláhův nebo ne, někdo zcela nedbalý je jako kdyby byl šílený, a není právně zodpovědný), a proto nejde o nevíru;
4- zlořečit Aláhovi nebo jeho prorokovi;
5- popírat existenci Aláha, jeho věčnost bez počátku, jeho věčnost bez konce, nebo popírat některý z jeho atributů, které mu připisuje koncensus muslimů;
6- být sarkastický o Aláhovo jménu, Jeho příkazech, Jeho zákazech, Jeho slibech, nebo Jeho hrozbách;
7- popírat verš koránu nebo něco, na čem se shoduje koncensus (def: b-7) učenců, nebo přidat verš, který tam nepatří;
8- uštěpačně říkat ?Nevím, co je to víra?;
9- odpovědět někomu, kdo řekne ?Není žádná moc nebo síla kromě skrze Aláha? výrokem ?’Není žádná moc nebo síla atd’ tě nezachrání před hladem?;
10- pokud tyran řekne ?Jednám bez Aláhova rozhodnutí? utiskované osobě, když řekla ?Toto je rozhodnutí Aláhovo?;
11- říct, že muslim je nevěřící (kafir) slovy, která se nedají vyložit jako pouhý nevděk Aláhovi za božské požehnání;
12- když někdo chce naučit prohlášení víry (arabsky šahada, slovy ?La ilaha ill Allahu Muhammadun rasulu Llah? (Není boha kromě Aláha a Mohamed je jeho prorokem)), a muslim odmítne ho to naučit;
13- označit muslima nebo někoho, kdo se chce stát muslimem, označením nevíry (kufr);
14- popírat povinný charakter něčeho, co je podle koncensu muslimů (ijma, def: b-7) součástí islámu, když je to dobře známo, jako modlitba (salat), nebo i jen jednu modlitbu z povinných pěti, pokud neexistuje nějaká omluva (def: u-2.4);
15- tvrdit, že některý z Aláhových proroků je lhář, nebo popírat, že byli sesláni;
(n: Ala al-din Abidin dodává toto?
16- zlořečit islámu;
17- věřit, že věci samy o sobě nebo z vlastní přirozenosti mají nějaký příčinný vliv nezávislý na vůli Aláhově;
18- popírat existenci andělů nebo džinů (def: w-22), nebo nebí;
19- vyjadřovat se sarkasticky k jakémukoliv rozhodnutí Svatého práva;
20- nebo popírat, že Aláh zamýšlel, že prorokovo poselství má být náboženstvím, které má následovat celý svět (al-Hadíja al-Alaija (y-4), 423-24)
Jsou další, protože toto téma je takřka nevyčerpatelné.))

o-9.0 - Džihád

o-9.0 Džihád
(O: Džihád znamená válku proti nemuslimům a je etymologicky odvozen od slova mudžahada, které znamená válku za ustanovení náboženství. A to je menší džihád. Pokud jde o větší džihád, jde o duchovní válku proti nižšímu já (nafs), což je důvod, proč prorok řekl, když se vrátil z džihádu,
?Vrátili jsme se z menšího džihádu k většímu džihádu?.
Posvátným základem pro džihád, který předchází koncensu učenců (def: b-7) jsou verše koránu jako:
1- ?Boj je vám předepsán? (korán 2:216);
2- ?Zabíjejte je, kdekoliv je najdete? (korán 4:89);
3- ?Bojujte proti modloslužebníkům jako jeden muž? (korán 9:36);
a takové hadísy, jako ten zaznamenaný Bucharim a Muslimem, podle kterého prorok řekl:
?Bylo mi nařízeno bojovat proti lidem, dokud nedosvědčí, že není boha kromě Aláha a že Mohamed je Aláhovým poslem, nebudou vykonávat modlitby a platit zakat. Pokud to řeknou, zachránili přede mnou svojí krev a majetek, s výjimkou práv islámu nad nimi. A jejich konečné zúčtování bude s Aláhem?;
a v hadísu zaznamenaném Muslimem,
?Jít ráno nebo večer bojovat na stezce Aláhově je lepší než celý svět a všechno v něm?.
Detaily ohledně džihádu lze najít v záznamech o prorokových vojenských výpravách, včetně jeho vlastních vojenských nájezdů a těch, na které poslal druhé. Ty první jsou ty, kterých se zúčastnil osobně, asi dvacet sedm (jiní říkají dvacet devět). Bojoval v osmi z nich a svojí vznešenou rukou zabil pouze jednoho člověka, Ubaje ibn Chalafa, a to v bitvě o Uhud. Na pozdější výpravy posílal bojovat druhé, zatímco zůstával v Medíně, a těch bylo čtyřicet sedm.)

o-9.1 Povinný charakter džihádu
Džihád je veřejnou povinností (def: c-3.2). Když se ho úspěšně účastní dostatek lidí, není pro ostatní povinný. (O: důkazem pro to je prorokův výrok:
?Ten, kdo poskytne vybavení vojákovi v džihádu sám provádí džihád?
a výrok Aláha nejvyššího:
?Nejsou si rovni ti věřící, kteří zůstali sedět doma - kromě těch, kdož jsou neschopní, s těmi, kdož usilovně bojují na stezce Boží majetkem svým i osobami svými. Bůh povýšil ty, kdož usilovně bojují majetkem svým i osobami svými, o stupeň výše než ty, kdož zůstali sedět doma. Všem Bůh přislíbil odměnu překrásnou? (korán 4:95)
Pokud se nikdo z těch, kterých se to týká, neúčastní džihádu, a ten se neděje, pak každý, kdo si je vědom jeho povinnosti, je vinen hříchem, pokud měl možnost džihád provádět. V prorokových dobách byl džihád veřejnou povinností od jeho emigrace (hidžry) do Medíny. V následujících dobách jsou možné dva postoje k nemuslimům.
První je, když jsou ve svých vlastních zemích, a tom případě je džihád (def: o-9.8) veřejnou povinností, a o tom autor mluví, když říká, ?Džihád je veřejnou povinností?, což je míněno pro muslimy a každý rok.
Druhý je, když nemuslimové napadnou muslimskou zemi, nebo zemi sousední, a v tom případě je džihád osobní povinností (def: c-3.2) pro obyvatele té země, kteří musí nemuslimy vyhnat jakkoliv mohou).

o-9.2
Džihád je osobní povinností všech, kteří jsou v bitevních šicích (A: a útěk je ohavným zločinem) (O: za předpokladu, že je člověk schopen bojovat. Pokud není, kvůli nemoci, nebo smrti koně, když není schopen bojovat pěšmo, nebo protože již nemá zbraň, pak je možné odejít. Je také možné odejít, když je nemuslimská armáda více než dvakrát větší než armáda muslimů).

o-9.3
Džihád je také (O: osobní) povinností pro každého (O: schopného se ho účastnit, ženu nebo muže, starého nebo mladého), když nepřítel muslimy obklíčil (O: ze všech stran, po vstupu na naše území, i když jde o zruinovanou zemi, divočinu, nebo hory, protože nemuslimské síly vstupující do muslimské země jsou vážnou záležitostí, která nemůže být ignorována a musí se setkat s úsilím a bojem za jejich vyhnání všemi možnými způsoby. To všechno pokud podmínky umožňují shromáždění (A: výše zmíněných) lidí, jejich zásobení a přípravu pro válku. Pokud to podmínky neumožňují, jako když nepřítel muslimy překonal tak, že nejsou schopní se zásobovat nebo připravit na válku, pak kdokoliv je nalezen nemuslimy a ví, že bude zabit, pokud bude chycen, má povinost se bránit všemi dostupnými způsoby. Když si ale není jistý, že bude zabit, což znamená, že může být a také nemusí a může být pouze vzat do zajetí, a ví, že bude zabit, pokud se nevzdá, pak se může buďto vzdát, nebo bojovat. Žena má také možnost volby mezi bojem a vzdáním se, pokud si je jistá, že nebude v případě chycení vystavena neslušnému činu. Pokud si není jistá, že bude před takovým činem v bezpečí, má povinnost bojovat a vzdání se není povolené).

o-9.4 Kdo má povinnost bojovat v džihádu
Ti, kteří jsou vyzváni (O: k účasti na džihádu, když je veřejnou povinností), jsou každý schopný muž, který dosáhl puberty a je příčetný.

o-9.5
Následující nemohou bojovat v džihádu:
1- Někdo zadlužený, pokud ho jeho věřitel nepustí;
2- nebo někdo s nejméně jedním muslimským rodičem, pokud nedostane jejich povolení;
pokud nejsou muslimové nepřítelem obklíčeni, pak je jim povoleno bojovat bez povolení.

o-9.6
Je nepřístojné vést vojenskou výpravu proti nepřátelským nemuslimům bez povolení chalífy (A: ačkoliv pokud není žádný chalífa (def: o-25), povolení není požadováno).

o-9.7
Muslimové nemohou hledat pomoc u nemuslimských spojenců, pokud nejsou muslimové výrazně přečísleni a spojenci mají k muslimům dobrou vůli.

o-9.8 Cíle džihádu
Chalífa (o-25) vede válku proti Židům, křesťanům a zoroastriáncům (N: za předpokladu, že je nejprve pozve k islámské víře a praxi, a pokud nepřijmou, vyzve je pak k životu pod společenským pořádkem islámu placením nemuslimské daně z hlavy (džizja, def: o-11.4) - což je významem její platby, nikoliv peníze samotné - přičemž zůstanou ve svém náboženství) (O: a válka pokračuje) dokud se nestanou muslimy, nebo nezaplatí nemuslimskou daň z hlavy (O: v souladu se slovem Aláha Nejvyššího:
?Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.? (korán 9:29),
přičemž čas a doba pro to je před konečným příchodem Ježíše. Po jeho konečném příchodu od nich nebude přijato nic jiného než islám, protože vybírání daně z hlavy je platné pouze do Ježíšova příchodu, což je božsky zjevený zákon Mohamedův. Ježíšův příchod nebude znamenat zavedení jiného božsky zjeveného práva, protože ten bude vládnout zákonem Mohamedovým. Pokud jde o prorokův výrok
?Já jsem poslední, po mě nebude dalšího proroka?
to není v rozporu s konečným příchodem Ježíše, protože ten nebude vládnout podle Evangelií, ale jako následovník našeho proroka).

o-9.9
Chalífa bojuje proti všem ostatním lidem, dokud se nestanou muslimy (O: protože nejsou lidmi s Knihou, ani tak nejsou váženi, a není jim povoleno se usadit a platit daň z hlavy (džizju) (n: ačkoliv podle školy Hanáfi je lidem všech dalších náboženství, dokonce i modloslužebníkům, povoleno žít pod ochranou islámského státu, pokud se stanou muslimy, nebo souhlasí s placením daně z hlavy, a jedinou výjimkou jsou odpadlíci od islámu a modloslužebníci, kteří jsou Arabové, kteří nemají jinou volbu, než se stát muslimy (al-Hidaya sharh Bidaya al-mubtadi’ (y-21), 6.48-49)).

o-9.10 Pravidla války
Není povoleno (A: v džihádu) zabíjet ženy a děti, pokud nebojují proti muslimům. Stejně tak není povoleno zabíjet zvířata, pokud nejsou použita k jízdě do boje proti muslimům, nebo pokud jejich zabití nepomůže porážce nepřítele. Je povoleno zabíjet staré muže (O: starý muž (šajch) znamená kdokoliv starší čtyřiceti let) a mnichy.

o-9.11
Je nezákonné zabíjet nemuslimy, kterým muslimové poskytli záruku ochrany (O: ať už jde o jednoho nemuslima nebo o více, pokud je jejich počet omezen, a jejich ochrana nepoškodí muslimy, jako když jsou to špehové), za předpokladu, že muslim, který je chrání, dosáhl puberty, je příčetný a činí tak dobrovolně (O: a není jejich zajatec nebo špeh).

o-9.12
Kdokoliv přijme islám dříve, než je zajat, nemůže být zabit, ani nemůže být zkonfiskován jeho majetek, ani nemohou být zajaty jeho děti.

o-9.13
Když je zajato dítě nebo žena, stávají se činem zajetí otroky, a ženino manželství je automaticky zrušeno.

o-9.14
Když je zajat dospělý muž, chalífa (def: o-25) zváží zájmy (O: islámu a muslimů) a rozhodne mezi zajatcovou smrtí, otroctvím, propuštěním bez platby, nebo propuštěním výměnou za peníze nebo za muslimského zajatce drženého nepřítelem. Pokud se zajatec stane muslimem (O: dříve, než chalífa vybere jednu ze čtyř možností), pak nemůže být zabit, a je zvolena jedna ze zbývajících tří možností.

o-9.15
Během džihádu je možné kácet stromy nepřítele a ničit jejich příbytky.

o-9.16 Příměří
(O: Pokud jde o smlouvy o příměří, autor je nezmiňuje. Podle Svatého práva znamená příměří mírovou smlouvu s nepřáteli islámu, která zahrnuje zastavení boje po určené období, ať už za platbu nebo za něco jiného. Posvátným základem pro ně jsou verše Koránu jako:
1- ?Zproštění od Boha a posla Jeho pro ty z modloslužebníků, s nimiž jste uzavřeli úmluvu? (korán 9:1);
2- ?A budou-li ochotni k míru, buď k němu ochoten i ty? (korán 8:61);
stejně jako smlouvy, které prorok uzavřel s Kurajšovci u Hudajbíje, jak zaznamenali Buchari a Muslim.
Příměří je povolené, nikoliv povinné. Jediný, kdo může uzavřít příměří, je muslimský vládce oblasti (nebo jeho zástupce) s částí nemuslimů v oblasti, nebo chalífa (o-25) (nebo jeho zástupce). Když je uzavíráno s někým jiným, než s částí nemuslimů, nebo je uzavíráno se všemi z nich, nebo se všemi z určité oblasti, jako jsou Indie nebo Malá Asie, pak ho může uzavřít pouze chalífa (nebo jeho zástupce), protože jde o záležitost nejzávažnějších důsledků, ať už globálně nebo v dané oblasti, a naše zájmy musejí být postaveny nad jejich, což je důvod, proč je lepší to za všech okolností ponechat na chalífovi, nebo na někom, koho pověří zhodnocením zájmů v různých oblastech.
Uzavření příměří musí sloužit nějakému zájmu jinému, než je zachování statu quo.
Aláh Nejvyšší říká:
?Neochabujte a nevybízejte k míru, když máte převahu, vždyť Bůh je s vámi a On neošidí vás o dobré skutky vaše.? (korán 47:35)
Zájmy, které ospravedlňují uzavření příměří, jsou věci jako slabost muslimů kvůli nedostatku lidí nebo materiálu, nebo naděje, že se nepřítel stane muslimem, neboť prorok uzavřel na čtyři měsíce příměří v roce, kdy byla osvobozena Mekka, se Sufjanem ibn Umajou v naději, že se stane muslimem, a on přijal islám dříve, než čas vypršel. Pokud jsou muslimové slabí, příměří může být uzavřeno na deset let, pokud je to nutné, neboť prorok uzavřel s Kurajšovci na tuto dobu příměří, jak zaznamenává Abu Dawud. Není povoleno ho uzavírat na delší než tuto dobu jinak, než prostřednictvím nových příměří, která netrvají déle než deset let.
Pravidla pro takové smlouvy lze odvodit z těch pro nemuslimskou daň z hlavy (def: o-11); konkrétně, pokud bylo uzavřeno platné příměří, nelze působit nemuslimům žádné škody, dokud příměří neskončí.)

o-10.0 Válečná kořist

o-10.1
Svobodný muslimský muž, který dosáhl puberty a je příčetný, má nárok na válečné kořisti, pokud se podílel na bitvě až do jejího konce. Po osobní kořisti (def: o-10.2) je společná kořist z bitvy rozdělena na pět částí. První pětina je dána stranou a zbylé čtyři jsou rozděleny, jeden díl každému pěšákovi a tři díly každému jezdci. Z těchto čtyř dílů je také podle úsudku vůdce poskytnuta platba ženám, dětem a nemuslimským bojovníkům na straně muslimů. Bojovník získává svůj podíl na kořisti pouze během oficiálního dělení. (A: Nebo si může zvolit se tohoto práva vzdát.)

o-10.2
Pokud jde o osobní kořist, každý, kdo bez ohledu na odpor zabije nepřítele, nebo ho učiní boje neschopným, riskoval vlastní život, a proto má nárok na vše, co může nepříteli vzít, což znamená tolik, kolik dokáže z bitvy odnést, jako sedlo, šaty, zbraně, peníze a tak dále.

o-10.3
Pokud jde o první pětinu, která je vzata z kořisti, ta je rozdělena na pět částí a rozdělena takto:
1- prorokovi a po jeho smrti na takové islámské záležitosti, jako opevňování obrany hranic, platy islámských soudců, muezínů a podobně;
2- příbuzným proroka z klanů Banu Hašim a Banu Mutalib, přičemž každý muž dostane podíl dvou žen;
3- sirotkům, kteří jsou chudí;
4- těm, kteří nemají peníze (def: h-8.11);
5- a poutníkům, kteří potřebují peníze.
o-11.0 Nemuslimští podřízení islámského státu (Ahl al-Dhimma)
o-11.1
Formální smlouva o ochraně je uzavřena s občany, kteří jsou:
1- Židé;
2- Křesťané;
3- Zoroastriánci;
4- Samariánci a Sabiánci, pokud jejich náboženství není v rozporu se základy judaismu a křesťanství;
5- a ti, kteří se drží náboženství Abrahámova nebo jednoho z dalších proroků.

o-11.2
Taková smlouva nemůže být uzavřena s těmi, kteří uctívají modly, nebo s těmi, kteří nemají Svatou knihu nebo něco, co by mohlo být Knihou.
(A: Něco, co by mohlo být knihou, je odkazem na zoroastriánce, kteří mají pozůstatky připomínající dávnou Knihu. Pokud jde o pseudopísma kultů, které se objevily po islámu (n: jako síkhové, Baháí, Mormoni atd.), nejsou, a ani nemohou být, Knihou, protože korán je posledním zjevením.)

o-11.3
Taková smlouva je platná pouze pokud podřízení lidé:
a) následují pravidla islámu (A: ta zmíněná níže (o-11.5) a ta týkající se veřejného chování a oblékání, ačkoliv ve svých činech uctívání a soukromých životech mají podřízené komunity vlastní právo, soudce a soudy, kteří mezi nimi prosazují pravidla jejich vlastního náboženství);
b) platí daň z hlavy pro nemuslimy (džizju)

o-11.4 Daň z hlavy pro nemuslimy
Nejnižší daň z hlavy pro nemuslimy je jeden dinár (n: 4,235 gramů zlata) na osobu (A: ročně). Nejvyšší je jakákoliv částka, na které souhlasí obě strany. Je vybírána se shovívavostí a slušností, jako všechny dluhy, a není vybírána od žen, dětí a šílenců.

o-11.5
Takoví nemuslimští podřízení jsou povinni řídit se islámskými pravidly, která se vztahují k bezpečnosti a zabezpečení života, úcty a majetku. Kromě toho:
1- jsou trestáni za spáchání nevěry nebo krádeže, nikoliv ale za opilost;
2- jsou odlišeni od muslimů oblekem, nosí bílý pás;
3- nejsou zdraveni pozdravem ?as salamu alejkum? (mír s tebou - pozn. př.);
4- musí se na ulici držet stranou;
5- nemohou stavět vyšší budovy než muslimové, nebo na vyšším místě, ačkoliv když získají vysoký dům, nemusí být zbourán;
6- je jim zakázáno otevřeně ukazovat víno nebo vepřové, (A: a zvonit na kostelní zvony nebo ukazovat kříže), recitovat Tóru nebo Evangelia nahlas, nebo na veřejnosti ukazovat své pohřby a slavnosti;
7- je jim zakázáno stavět nové kostely.

o-11.6
Je jim zakázáno přebývat v Hidžázu, což znamená v oblasti a městech okolo Mekky, Medíny a Jamamy, po více než tři dny, když jim chalífa dovolí vstoupit kvůli něčemu, co potřebují.

o-11.7
Nemuslimové nemohou za žádných okolností vstupit na Svatou půdu Mekky, nebo bez povolení vstoupit do žádné mešity (A: stejně tak nemůže muslim vstoupit do kostela bez jejich povolení).

o-11.8
Je povinností chalífy (def: o-25) chránit ty z nich, kteří jsou v muslimských zemích, stejně, jako by chránil muslimy, a snažit se o propuštění těch, kteří byli zajati.

o-11.9
Pokud se nemuslimský podřízený islámského státu odmítne podřídit pravidlům islámu, nebo platit daň z hlavy pro nemuslimy, pak je jejich smlouva se státem porušena (A: ačkoliv když neposlechne pouze jeden z nich, týká se to jenom jeho).

o-11.10
Dohoda je také porušena (A: s ohledem pouze k pachateli), pokud stát rozhodl, že kterákoliv z následujících věcí jí poruší, a některý z podřízených tak učiní, ačkoliv pokud stát neurčí, že tyto smlouvu porušují, pak jí neporušují; konkrétně když jeden z podřízených:
1- spáchá nevěru s muslimskou ženou nebo si jí vezme;
2- skrývá špehy nepřátelských sil;
3- svádí muslimy od islámu;
4- zabije muslima;
5- nebo řekne něco nepovoleného o Aláhovi, Prorokovi, nebo o islámu.

o-11.11
Když byla smlouva mezi podřízeným a státem porušena, chalífa zvolí mezi čtyřmi možnostmi zmíněnými výše ve spojení s válečnými zajatci (o-9.14).

o-12.0 Trest za smilstvo a sodomii

o-12.1
Právní trest je povinně uvalen na každého, kdo sesmilní nebo spáchá sodomii (A: za předpokladu, že je čin právně uznán (def: n-11.2), když viníci:
a) dosáhli puberty;
b) jsou příčetní;
c) spáchali čin dobrovolně;
bez ohledu na to, jestli jde o muslima, nemuslimského podřízeného islámského státu, nebo někoho, kdo opustil islám.

o-12.2
Pokud je pachatelem někdo, kdo byl schopen zůstat nevinný, pak je on nebo ona ukamenován k smrti (def: o-12.5), přičemž někdo, kdo byl schopen zůstat nevinný, znamená kdokoliv, kdo měl pohlavní vztah (A: nejméně jednou) se svým manželem nebo manželkou v platném manželství, je svobodný, dospělý a příčetný. Osoba není považována za schopnou zůstat nevinnou, pokud měla pohlavní styk pouze v manželství, které není platné, nebo byla v době styku před pubertou, nebo byla v době manželského styku nepříčetná a později nabyla před spácháním cizoložství příčetnosti.
Pokud je pachatel někdo, kdo nebyl schopen zůstat nevinný, pak je trestem bičování (def: o-12.5) sto ranami a vykázání do vzdálenosti nejméně 81 km/50 mil po dobu jednoho roku.

o-12.4
Trestán není někdo, kdo spáchá smilstvo, když řekne, že nevěděl, že je nezákonné, za předpokladu, že je to nový muslim, nebo pokud vyrostl v odlehlé (O: od islámských učenců) divočině, pokud ale nejde o tento případ, je taková osoba je potrestána.

o-12.5
Pachatel není bičován ve velkém horku nebo zimě, nebo když je nemocný a očekává se jeho uzdravení (dokud se neuzdraví), nebo v mešitě, nebo když je pachatelem těhotná žena, dokud neporodí a nezotaví se z porodních bolestí. Použitý bič by neměl být ani nový, ani starý a opotřebovaný, ale něco mezi tím. Pachatel není během bití natažen ani svázán (O: jeho ruce jsou ponechány volné na ochranu před ranami), nebo nahý (O: je mu nebo jí ponechán oblek po kotníky), a vykonavatel trestu nebije silně. Rozděluje rány mezi různé části těla a vyhýbá se životně důležitým částem a obličeji. Muž je bit vstoje; žena vsedě a zahalená (O: rouchem okolo ní). Pokud je pachatel vyhublý, nebo je nemocný a nejsou vyhlídky na zlepšení, pak je on nebo ona bit jedním palmovým listem nebo kusem oděvu.

o-12.6
Pokud je trestem ukamenování, pachatel je kamenován i za velkého horka nebo zimy, i když je nemocný a očekává se jeho uzdravení. Těhotná žena není kamenována, dokud neporodí a dítě není zajištěno mlékem jiné ženy.

o-13.0 Trest za obvinění z cizoložství bez důkazu

o-13.1
Když osoba (která dosáhla poberty a je příčetná) dobrovolně:
a) obviní jinou osobu z cizoložství nebo sodomie, a obvinění pronesené jasně nebo náznakem je myšleno jako nařčení;
b) a nařčený je někdo, kdo má schopnost zůstat nevinný (def: o-13.2) a není potomkem žalobce;
pak je žalobce potrestán trestem za obvinění osoby z cizoložství bez čtyř svědků (A: čemuž se, pokud je viníkem jeho žena, může vyhnout tím, že jí veřejně prokleje, bez ohledu na to, jestli je muslim, nemuslimský podřízený islámského státu, někdo, kdo opustil islám, nebo patří ke skupině, která s muslimy uzavřela příměří).

o-13.2
Někdo, kdo mohl zůstat nevinný, v tomto kontextu znamená někdo, kdo dosáhl puberty, je příčetný, svobodný, muslim a nespáchal smilstvo (O: které by bylo trestatelné) (A: což znamená pokud nebylo právně uznáno (def: r-11.2)).

o-13.3
Trestem za takové obvinění bez svědků je zbičování (def: o-12.5) osmdesáti ranami.

o-13.4
Obvinit někoho planými slovy znamená výroky jako ?Spáchal jsi smilstvo? a podobně, zatímco obvinění náznakem znamená výrazy jako ?Ty smilníku? nebo ?Ty neřáde?. Pokud jsou tyto výrazy doprovázeny záměrem obvinit, jsou brány jako obvinění, pokud ne, tak nejsou. Žalobce je ten, jehož slovo bylo přijato (A: když neexistuje důkaz, pokud složil přísahu) jako to, co takovými náznaky zamýšlel.

o-13.5
Pokud někdo obviní z cizoložství celou skupinu lidí, kteří nemohou být vinní, jako když řekne, ?Všichni Egypťané jsou cizoložníci?, jak je potrestán (def: o-17). Pokud ale jeho obvinění není nemožné, jako když řekne, ?Ten a ten klan jsou cizoložníci?, pak musí být potrestán za každou osobu z obviněné skupiny.

o-13.6
Pokud někdo obviní stejnou osobu bez svědků, je potrestán pouze jednou.
Pokud někdo obviní osobu z cizoložství a je potrestán za křivé obvinění, a pak jí znovu obviní ze stejného činu smilstva, je pouze potrestán (def: o-17).

o-13.7
Když někdo obviní osobu, která mohla být nevinná (def: o-13.2) cizoložstvím a žalobce ještě nebyl potrestán, a obviněný následně spáchá čin cizoložství, žalobce není trestán.

o-13.8
Trest za obvinění osoby z cizoložství bez svědků je prováděn pouze pokud je přítomen islámský soudce a obviněný o jeho provedení požádá. Pokud obviněný žalobci promine, ten není potrestán.

o-13.9
Pokud bylo proneseno obvinění a obviněný zemře (A: před tím, než byl žalobce potrestán), pak jeho právo (A: požadovat provedení trestu) přechází na jeho dědice.

o-14 Trest za krádež

o-14.1
Pravá ruka osoby je amputována, ať už jde o muslima, nemuslimského podřízeného islámského státu, nebo někoho, kdo opustil islám, pokud:
a) dosáhl puberty;
b) je příčetný;
c) jednal dobrovolně;
d) a ukradl nejméně čtvrt dináru (n: 1,058 gramu zlata) nebo zboží v této hodnotě (A: podle současné tržní ceny);
e) z místa, které splňuje běžné bezpečnostní požadavky (A: pro místo a čas na skladování daného zboží (def: o-14.3);
f) pokud neexistují žádné pochyby, zda ho vzal krádeží nebo z jiného důvodu.
Pokud osoba krade podruhé, je amputováno jeho levé chodidlo; když potřetí, pak jeho levá ruka; když znovu, pak jeho pravé chodidlo. Pokud krade popáté, je potrestán (def: o-17). Pokud nemá pravou ruku (N: při prvním trestu), je amputováno jeho levé chodidlo. Pokud má pravou ruku ale po krádeži o ní přijde (O: činem božím), a to před tím, než byl potrestán, pak není amputováno nic. Po amputaci je končetina vypálena horkým olejem (A: způsob, jakým se dříve zastavovalo krvácení, aby byl kriminálníkovi zachráněn život).

o-14.2
Osobě není amputována ruka, pokud:
1- ukradl méně než ekvivalent 1,058 gramu zlata;
2- ukradl zboží z místa, které nesplňovalo běžné bezpečnostní požadavky pro skladování podobného zboží;
3- nebo když není jasné, proč ho vzal, jako v případě braní ze společného muslimského fondu (O: za předpokladu, že osoba je muslim, protože mohl brát s úmyslem postavit mešitu, most nebo hospic), nebo když to patří jeho synovi nebo otci.

o-14.3
Místo, které splňuje běžné bezpečnostní požadavky pro zajištění podobného zboží znamená místo vhodné k přechování věci, které se liší podle druhu věci, země a spravedlivosti vládce, a stejně tak podle vládcovy relativní síly nebo slabosti. Vhodným místem pro skladování jemných šatů, peněz, drahokamů a šperků, je například uzamčená truhla; místem pro zboží je uzamčené skladiště se strážci; místem pro dobytek je stáj; místem pro slamníky a lůžkoviny je police v domě; a místem pro rubáš je hrob.

o-14.4
Pokud dva lidé společně ukradnou ekvivalent 1,058 gramu zlata, ani jednomu z nich není amputována ruka.

o-14.5
Svobodnému člověku nemůže být amputována ruka nikým kromě chalífy nebo jeho zástupce (def: o-25).

o-14.6
Neamputuje se za násilné zmocnění se (O: což znamená někoho, kdo s použitím síly (N: aby vzal lidem peníze, kdo má poblíž bandu, aby mu s tím pomohla), uchvácení (O: což znamená někoho, kdo je závislý na útěku a není ozbrojený), nebo zradou záruky (O: něčeho, co mu bylo svěřeno, jako například peníze k ochraně), nebo přivlastněním si něčeho zapřením (A: t.j. popřením, že oběť mu půjčila nebo svěřila tu a tu věc) (O: protože Prorok řekl,
?Není žádná amputace pro někoho, kdo sebere silou, uchvátí a uteče, nebo zradí důvěru?
v hadísu, který Tirmizi označil za pečlivě ověřený (sahih)). (A: Pokud je ale výše zmíněná osoba recidivistou, jehož zabití je v zájmu společnosti, pak ho chalífa může zabít.)

o-15 Trest za loupežnictví

o-15.1
Chalífa je povinen vyzvat každého, kdo používá zbraň (O: ačkoliv síla sama může být považována za zbraň, nebo sebrání peněz úderem pěsti) a způsobuje, že se lidé bojí používat cestu (O: bez ohledu na to, zda v divočině, vesnici nebo na venkově; to znamená, že děsí svojí silou nebo zbraněmi ty, kteří cestou procházejí). Pokud loupežník na tuto výzvu odpoví dříve, než někoho zraní, pak je pouze potrestán (def: o-17).
Pokud za dříve zmíněných podmínek (o-14.1) ukradne ekvivalent 1,058 gramu zlata, je mu amputována pravá ruka a levé chodidlo.
(A: rozdíl mezi loupežníkem a někým, kdo bere násilím, je ten, že ten druhý tak činí na doslech lidí, které lze zavolat na pomoc, zatímco zločin loupežníkův je mnohem větší, protože ohrožuje cesty, které je pro společnost životně důležité, její obchodní trasy.)

o-15.2
Pokud loupežník někoho zabije, musí být popraven, i když osoba, která má na odplatu nárok (def: o-3) souhlasí se zřeknutím se odplaty. Pokud stejný loupežník okrade a zabije, je zabit a pak po tři dny ponechán ukřižován. Pokud někoho zraní nebo zmrzačí, je proti němu podniknuta odplata, té se ale může oprávněná osoba vzdát.

o-15.3
(N: Tresty za loupežnictví, jako jsou poprava, ukřižování a amputace ruky a chodidla, jsou zrušeny, pokud se loupežník kaje (A: přestane s loupením a sám se vydá) dříve, než byl zatčen, ačkoliv stále podléhá odplatě (def: o-3) ze strany těch, kteří na ní mají nárok (A: za zranění nebo smrt, které způsobil svým obětem) a je finančně zodpovědný za náhradu peněz, které vzal.)

o-16 Trest za pití

o-16.1
Jakýkoliv nápoj, který opíjí, když je vypit ve velkém množství, je nezákonný jak v malém, tak i ve velkém množství, ať už jde o víno (A: fermentovaný) nápoj z rozinek, nebo něco jiného.

o-16.2
Trest za vypití je povinně prosazen proti každému, kdo:
a) pije;
b) dosáhl puberty;
c) je příčetný;
d) je muslim;
e) učinil tak dobrovolně;
f) a ví, že je to nezákonné (A: omezení zmiňovaná výše (o-12.4) o nevědomosti o zákazu cizoložství platí i zde).

o-16.3
Trestem za pití je bičování čtyřiceti ranami, rukama, sandály a koncem šatů. Může být vykonán bičem, pokud ale pachatel zemře, (A: vykonavatel trestu) musí za jeho smrt zaplatit odškodné (def: o-4.4). Pokud chalífa (def: o-25) zvýší trest až na osmdesát ran, je trest právně platný, pokud ale kvůli tomu pachatel zemře, chalífa musí zaplatit přizpůsobené odškodnění, jako když například dostane trest 41 ran a zemře, musí zaplatit 1/41 plného odškodného.

o-16.4
Někdo, kdo spáchá cizoložství vícekrát (O: nebo pije vícekrát, nebo vícekrát krade) před tím, než je potrestán, je potrestán pouze jednou za každý druh zločinu.

o-16.5
Trest za zločin není zrušen tím, že se za něj pachatel kál, s jedinou výjimkou loupežníka, který není trestán vůbec, pokud se kaje, je-li chycen.

o-16.6
Opojné nápoje není povoleno pít za žádných okolností, ať už jako lék (O: nebo v chlebu, nebo k přípravě jídla), nebo kvůli extrémní žízni, s jedinou výjimkou, když se člověk dusí kouskem potravy a neexistuje jiný způsob, jak se ho zbavit, než vypitím opojného nápoje. V tomto případě je jeho vypití povinné. (O: Šejk al-Islam (A: Zakarija Ansari) říká: ?Nemůže být použit jako lék nebo k zahnání extrémní žízně, ačkoliv není předepsán trest za takový čin ani v případě, když je dostupné i něco jiného než alkohol?. Zákaz používání jako léku nebo v případě extrémní žízně platí v případě, kdy je nemíchaný, na rozdíl případu, kde je součástí něčeho jiného, co ho učiní nerozlišitelným, tak, že nezůstane žádná chuť, barva nebo zápach, a v tom případě je povolený).

o-16.7 Nealkoholické intoxikanty
(Mohamed Shirbini Chatib:) Termín nápoj nezahrnuje rostliny, jako hašiš, který jedí uživatelé hašiše. Dva šejkové (A: Rafii a Nawawi) zaznamenávají ve svých pasážích o potravě svůj postoj, je jíst ho je nezákonné, ačkoliv za to není určen žádný právní trest (Mughni al-muhtaj ila ma`rifa ma`ani alfaz al-Minhaj (y-73), 4.187).
(al-Mawsua al-fiqhija:) Stejně jako je nezákoné pití jakéhokoliv nápoje, který omamuje, když je vypit ve velkém množství, je také naprosto nezákonné nezákoné používání jakékoliv pevné látky škodící mysli nebo těli, která způsobuje otupělost nebo má narkotické účinky, tento zákaz platí na množství, které je zhoubné, nikoliv na malé prospěšné množství předepsané k léčení nemocí, jako u látek, které jsou samy o sobě nezákoné, ale nezákoné proto, že jsou zhoubné (mawdu’ al-ashriba. Tab`a tamhidiyya li mawdu `at al-Mawsu`a al-fiqhiyya, no. 1(y-134), 49).

o-17 Tresty

o-17.1
Když někdo spáchá čin neposlušnosti vůči Aláhovi nejvyššímu, pro který není uložen právní trest nebo pokuta, jako za přivedení falešného svědka, je potrestán v rozsahu, který chalífa (def: o-25) považuje za odpovídající. (O: Používá vlastní právní zdůvodnění (idžtihád) a dělá to, o čem si myslí, že má být učiněno, ať už uvěznění a zbití, nebo jenom jedno z toho, nebo pouhé slovní pokárání. Nemůže používat tvrdší tresty, než jaké považuje za nezbytně nutné).

o-17.2
Tresty nemohou dosáhnout rozsahu nejmenšího předepsaného právního trestu. Například svobodný muž (o: pokud je bičován) nemůže dostat čtyřicet ran.

o-17.3
Pokud chalífa považuje za vhodné nepoužít žádný trest, je to také možné (O: pokud se to týká práva náležícího Aláhovi nejvyššímu, neboť vládci náleží jeho vlastní právní zdůvodňování. Pokud se to ale týká práva náležejícího lidské bytosti, která požaduje, aby bylo naplněno (A: jako když byl někdo podveden), je povoleno neučinit nic. Pokud má někdo nárok požadovat pro někoho trest, ale promine mu, vládce ho přesto může potrestat).

o-18.0
(A: Přísaha je závazným prohlášením něco učinit nebo se něčeho zdržet, nebo že něco je pravdivé, a pokud není dodržena nebo jsou věci jinak, ten, kdo přísahá, se musí kát (def: o-20.2).)

o-18.1
Přísaha je platná pouze od osoby (O: ať už muslima nebo nemuslima), která:
a) dosáhla puberty;
b) je příčetná;
c) učiní přísahu dobrovolně;
d) a přísahu tak zamýšlí.

o-18.2
Přísaha někoho, komu se zaběhl jazyk a kdo přísahal bezmyšlenkovitě, nebo někoho, kdo zamýšlel složit určitou přísahu, neúmyslně ale složil jinou, se nepočítá a je nezamýšlenou přísahou (A: která je zmíněna v koránu (n: 5:89)).

o-18.3
Přísaha je platná pouze pokud je složena při jménu Aláha nejvyššího.
(N: Je urážlivé přísahat při někom jiném než Aláhovi, pokud to má být zamýšleno pouze jako ujištění o vlastním výroku, a je nezákonné tak činit, pokud tak má být vyjádřena úcta věci, na kterou je přísaháno.)

o-18.4
Jsou některá jména Aláha nejvyššího, která jsou používána jenom pro Něho, jako Aláh, Všemilosrdný, Vševědoucí a Znalec neviděného. Přísaha na ně je platná bez omezení.

o-18.5
Další Aláhova jména mohou být podmíněně používána pro jiné než pro Něj, jako Pán (Rabb) (n: rabb bajt znamená, například, majitel domu), Všesoucitný (al-Rahim) (n: rahim al-qalb znamená měkosrdcatý), Všemohoucí (al-Kadir) (n: kadir alajhi znamená schopný něčeho; druhé slovo u každého zpříkladů ukazuje, že není myšlen Aláh). Přísaha při těchto jménech je platná, pokud ten, kdo přísahal, konkrétně nemyslel něco jiného.

o-18.6
Pro Aláha a jeho stvoření jsou používána i další jména, jako Živoucí (al-Hajj), Existující (al-Mawjud) nebo Vidoucí (al-Basir). Přísaha při těchto jménech není platná pokud ji přísahající nezamýšlel jako přísahu.

o-18.7
Přísaha při vlastnostech Aláha, které nejsou aplikovatelné na stvoření, jako Aláhova sláva, Jeho ušlechtilost, Jeho nekonečná věčnost, nebo při koránu, je platná bez omezení.

o-18.8
Přísaha při božských vlastnostech, které jsou někdy zmiňovány stvořením, jako Aláhova vědomost, Jeho moc nebo Jeho právo, je platná, pokud jimi přísahající nezamýšlel něco jiného, jako kdyby vědomostí myslel známé věci nebo právem činy uctívání (n: které jsou Jeho právem), a v těchto případech není přísaha platná.

o-18.9
Přísaha je právně platná, když osoba řekne, ?Přísahám při Aláhovi, že ...?, nebo ?Přísahal jsem při Aláhovi, že ...?, pokud to osoba nezamýšlí jako pouhou informaci.

o-18.10
Pokud není přísaha zamýšlena jako přísaha, není platná, pokud je použit tento výraz: ?Neudělám to a to, při životě Aláha?, nebo ?Rozhoduji se při Aláhovi?, nebo ?při Aláhově smlouvě?, ?Jeho záruce?, ?Jeho víře?, ?Jeho postačitelnosti?, nebo ?Žádám tě při Aláhovi?, nebo ?Přísahám při Aláhovi, že musíš udělat to a to?.

o-19 Příklady zlomení nebo nezlomení přísahy

o-19.1
Když člověk přísahá, ?Nesním tuto pšenici?, pak jí ale použije na mouku nebo na chleba (A: a sní jí), nezlomil přísahu.
Když člověk přísahá, ?Nenapiju se z této řeky?, pak ale vypije její vodu ze džbánku, pak porušil svojí přísahu.
Když člověk přísahá, ?Nebudu jíst maso?, pak ale jí tuk, ledvinu, dršťky, játra, srdce, slezinu, rybu nebo kobylku, pak zlomil svojí přísahu.

o-19.3
Pokud přísahá, ?Nevstoupím do domu?, pak tak ale bezděčně učiní, aniž by si byl vědom toho, že je v domě, z donucení, nebo tam bude donesen, pak jeho přísaha nebyla zlomena a je stále platná.

o-19.5
Když osoba přísahá o něčem (O: v budoucnosti, ujišťuje nebo popírá, že se to stane) a použije výraz inšaláh (?když Aláh dá?), než přísahu dokončí, pak přísaha není zlomena za žádných okolností, pokud tak chtěl dát prostor pro výjimku. Pokud to ale řekne jenom ze zvyku a nemá v úmyslu dát prostor pro výjimku, nebo když to řekne potom, co přísahu dokončil, pak není výjimka platná (O: protože když byla přísaha dokončena, její vyřčení bylo stanoveno a není doplnitelné výrokem pro výjimku).

o-20 Pokuta za zlomení přísahy

o-20.1
Pokuta je povinná pro někoho, kdo přísahá a zlomí svojí přísahu. Pokud má ten, kdo přísahal, nárok na odčinění vydáním majetku (def: o-20.2), je mu povoleno učinit tak před nebo po zlomení přísahy. Pokud se musí odčinit půstem, může tak učinit pouze po zlomení přísahy.

o-20.2
Pokuta se skládá (N: z volby jedné) z následujících voleb:
1- propuštění zdravého muslimského otroka;
2- nakrmení deseti lidí, kteří jsou (N: chudí nebo) bez peněz (def: h-8.8-11), každého z nich (0,51 litrem obilí (O: ačkoliv není podmínka, aby šlo o obilí, ale o druh potravy, který lze použít jako zakat pro Eid al-Fitr (def: h-7.6), i když nejde o obilí (A: a škola Hanáfí povoluje darování jeho hodnoty v penězích)));
3- poskytnout deseti takovým lidem oblečení jakéhokoliv druhu, i když jde o plášť nebo o dříve vyprané oblečení, nikoliv ovšem roztrhané.
Pokud není možné učinit nic z toho, osoba se musí po tři dny postit. Je lepší se postit trvale, i když je povoleno postit se s přestávkami.

o-20.4
(O: Někdo, kdo má nárok na to dostat zakat nebo pokutu proto, že je chudý (def: h-8.8) nebo nedostatečný (def: h-8.11), může odčinit zlomení přísahy půstem.)

o-21 Soudcovský úřad

o-21.1
Ujmout se islámského soudcovského úřadu je společenskou povinností (def: c-3.2) (O: pro ty, kteří jsou ho v dané oblasti schopni zastávat). Pokud existuje pouze jedna kompetentní osoba, která je schopna ho zastávat, pak je jeho osobní povinností tak učinit. Pokud odmítne, je přinucen k jeho přijetí (O: má nicméně povinnost přijmout soudcovství pouze ve své domovské oblasti, ne když je jinde, protože by to bylo jako trest). Taková osoba za to nemůže pobírat plat (N: protože vzhledem k němu jde o osobní povinnost a není povoleno brát plat za osobní povinnost v porovnání s něčím, co je společenskou kopinností (A: za což je plat povolen)) - pokud není potřebný (O: v tom případě je mu ze společného fondu muslimů vyplacen dostatek na pokrytí jeho výdajů a výdajů osob a něm závislých, bez nešetrnosti a lakoty. Pokud souhlasí se soudnictvím, aniž by byl placen (N: t.j. pokud očekává odměnu od Aláha), je to pro něj lepší).

o-21.2
Je povoleno mít ve stejném městě dva nebo více soudců.

o-21.3
Není povoleno, aby soudce jmenoval někdo jiný než chalífa (def: o-25) nebo jeho zástupce.

o-21.4
Je povoleno, aby sporné strany vybraly třetí stranu, aby je rozsoudila, pokud je vhodná pro soudcovství (def: o-22.1) (O: za předpokladu, že se případ netýká Aláhem předepsaných trestů, (A: a mohou vybrat takovou osobu, i když je dostupný soudce). Je jejich povinností přijmout rozhodnutí o jejich případu, ačkoliv pokud jeden z nich stáhne své jmenování soudce před tím, než vynese rozsudek, ten nemůže soudit.

o-22 Soudce a soud

o-22.1
Nutnou kvalifikací pro úřad islámského soudce (kádího) je:
a) musí být svobodný muž;
b) musí být plně schopen morální zodpovědnosti (taklif, def: c-8.1);
c) musí být poctivý (o-24.4);
d) má znalost (O: rozhodnutí Svatého zákona, což znamená, že ovládá osobní právní argumentaci (idžtihád) (A: z primárních textů), nikoliv že pouze následuje konkrétního kvalifikovaného učence (taklid) (A: t.j. pokud následuje kvalifikované učence, musí vědět a souhlasit se způsobem, jakým jsou rozhodnutí odvozována, nikoliv je pouze používat). Kvalifikace k provádění právní argumentace (idžtihádu) vyžaduje znalost pravidel a principů koránu a sunny (A: to v tomto kontextu znamená hadísy), (N: a také znalost koncensu učenců (idžma, def: b-7)) a analogie (def: III níže), společně se znalostí typů každého z nich. (A: Znalost každého ?typu? níže znamená také obeznámenost s podtypy a druhy, komentátor ale považoval za vhodné zmínit se o kategorii jako o celku, aby poskytl čtenáři obecnou představu.)

I) Typy koránských pravidel jsou například:
1- ta, která jsou obecně aplikovatelná na různé typy právních rozhodnutí (amm);
2- ta aplikovatelná pouze v jenom konkrétním rozhodnutí nebo typu rozhodnutí (khass);
3- ta, které vyžadují detaily a vysvětlení, aby jim bylo správně porozumněno;
4- ta, které jsou jasná bez dalších detailů (mubajan);
5- ta použitelná nez omezení (mutlak);
6- ta, která mají omezení (mukajad);
7- ta, která jednoznačně řeší danou právní otázku (nass);
8- ta, která mají pravděpodobně právní význam, která ale můžou mít alternativní výklad;
9- ta, která nahrazují dříve zjevené verše koránu (nasik);
10- a ta, které jsou nahrazena pozdějšími verši (mansuk);

II) Typy sunny (A: t.j. hadísů) zahrnují:
1- hadísy (mutawatir) vztahující se k celé skupině jednotlivců, s vícečetnými řetězci transmise vedoucími zpět k samotnému prorokovi, takže velké množství linií na každé úrovni transmise je příliš velké na to, aby bylo možné, že všichni z nich konspirovali, aby si tento hadís vymysleli (A: je tedy povinností v něj věřit a jeho popírání je nevírou (kufr));
2- hadísy (ahad) předané jedním nebo více stupni přenosu méně lidmi než hadísy z předchozí skupiny, ale vysledovatelné prostřednictvím po sobě jdoucích vypravěčů zpět k prorokovi. (n: Pokud byl hadís přenesen v kterémkoliv bodě transmise pouze prostřednictvím jednoho člověka, je označován jako singulární (gharib). Pokud byl v kterémkoliv bodě transmise přenesen pouze dvěma lidmi, je označován jako vzácný (aziz). Pokud transmise pochází pouze od tří lidí, je označován jako dobře známý (mašhur). Tato označení nemají přímý vliv na hodnocení důvěryhodnosti hadísu, protože singulární hadís může být například pečlivě potvrzen (sahih) nebo dobře potvrzen (hasan). (N: víra v oba typy hadísů je pro muslimy povinná, ačkoliv někdo, kdo v ně nevěří, je považován pouze za zkaženého (fasik), nikoliv za nevěřícího (kafir)), nebo špatně potvrzené (dajf), v závislostí na spolehlivosti vypravěče a dalších faktorů braných v úvahu a posuzovaných odborníky na hadísy);
3- a jiného druhu. (Jusuf Ardabili se ve svém seznamu kvalifikací k provádění právní argumentace (idžtihádu) zmiňuje o těchto:)
4- hadísy (mursal) od těch lidí (tabii), kteří osobně potkali (N: nejen potkali, ale skutečně pod ním studovali) jednoho nebo více prorokových společníků (sahaba), nikoliv ale proroka samotného (n: hadísy zaznamenané ve formě, ?Prorok řekl (nebo učinil) to a to?, bez zmínky společníka, který ho zaznamenal přímo od proroka));
5- hadísy (musnad) předané nepřetržitým řetězcem lidí až k prorokovi;
6- hadísy (muttasil) předané nepřetržitým řetězcem lidí (n: od proroka, jako hadísy označované jako připsané, nebo pouze k jednomu ze společníků, jako hadísy označované jako zachycené (mawkuf));
7- hadísy (munkata) předané řetězcem lidí, z nichž jeden je neznámý (n: pokud nejsou známí dva nebo více, není považován za pouze za nesouvislý (munkata), ale za problematický (mudal));
8- pozitivní nebo negativní osobní faktory (jarh wa tadil) určují spolehlivost hodnocení jednotlivých vypravěčů z linie transmise hadísu;

III) Typy analogické argumentace (kijas) zahrnují:
1- vytváření přesvědčivé analogie mezi činy p a q, kdy pokud se p řídí předpisem, q se bude řídit stejným předpisem ještě pravděpodobněji. Pokud je napříkad říct ?Uff!? jednomu ze svých rodičů nezákoné (n: podle koránu 17:23), lze analogicky odvodit, že bít je musí být také nezákoné;
2- vytváření analogie mezi činy p a q, kdy pokud se p řídí předpisem, lze odvodit, že q se bude se stejnou pravděpodobností řídit stejným předpisem. Pokud je například nezákoné zkonzumovat majetek sirotka, pak musí také být nezákoné zničit jeho majetek spálením;
3- a vytváření analogie mezi činy p a q, kdy pokud se p řídí předpisem, lze odvodit, že je pravděpodobné, i když méně jisté, že q se bude řídit stejným předpisem (A: kvůli společné povaze obou činů, které tvoří základ pro analogii). Pokud je například při prodávání pšenice zakázán lichvářský zisk, pak je také nezákoný při prodávání jablek, na základě analogie, že v obou případech jde o potravu.

Významem znalosti uvedených záležitostí (A: pro soudce) je znalost části, která se týká koránu, sunny (A: t.j. hadísů) a analogie, nikoliv úplná znalost Aláhovy knihy, úplná znalost pravidel sunny nebo naprosté zvládnutí pravidel analogického zdůvodňování, ale toho, co se vztahuje k vynášení rozsudků u soudu (A: ačkoliv absolutní odborník na islámskou právní argumentaci (mudžtahid mutlak), jako Abu Hanifa, Malik, Šáfi nebo Ahmed, má povinnost znát každé téma vztahující se ke Svatému zákonu). Musí znát hodnocení hodnověrnosti vypravěče hadísu v jeho síle a slabosti. Když se zdá, že dva primární texty jsou v rozporu, dá přednost:
1- tomu, který je aplikovatelný konkrétně (khass) před tím, který je aplikovatelný obecně (amm);
2- tomu, který omezuje (mukajad) před tím, který tak nečiní (mutlak);
3- tomu, který otázku řeší jasně (nass) před tím, který má pouze pravděpodobnostní právní význam (zahir);
4- tomu, který je doslovný (mukham) před tím, který je metaforický (mutašahib);
5- a tomu, který nahrazuje předchozí rozhodnutí, tomu, který má nepřerušenou linii transmise a tomu s dobře ověřenou linií transmise, před jejich opaky.

Stejně tak musí znát postoje učenců Svatého zákona ohledně jejich koncensu a rozdílů a nesmí se stavět proti jejich koncensu (A: což je nezákonné) svojí vlastní argumentací. Pokud nikdo výše uvedenou kvalifikaci nemá a silný vůdce dosadí na stolici neschopného muslima, jako například někoho nemorálního, nebo někoho, kdo (A: není schopen nezávislé právní argumentace (idžtihádu) a) pouze následuje jiné kvalifikované učence (taklid), nebo dítě, nebo ženu, pak jsou rozhodnutí dosazeného přijata z nutnosti, aby nebyly narušovány zájmy lidí (A: a to je to, co existuje dnes, kdy jsou podmínky pro islámské soudce naplňovány jen zřídka)));

e) zdravý sluch;
f) zdravý zrak;
g) a schopnost mluvit;
(O: autor nezmiňuje nutnost toho být muslimem, protože zjevně cítí, že to dostatečně vyplývá z poctivosti (uvedené v c)).

o-22.2
Je doporučeno, aby byl soudce přísný bez krutosti, a přizpůsobivý bez slabosti (O: aby jím sporné strany nepohrdaly nebo si ho nevážily, jinak by lidé s nárokem na svá práva nebyli schopni se jich dovolat).

o-22.3
Pokud soudce potřebuje dosadit jinou osobu, aby mu pomohla s částí případů, protože je příliš zatížen, může přiřadit případy další osobě, pokud ta má kvalifikaci pro to být soudcem. Pokud soudce nikoho dalšího nepotřebuje, nemůže dosadit takovou osobu bez zvláštního povolení (A: od místního vládce).

o-22.4
Pokud soudce potřebuje soudního sekretáře, musí to být muslim, musí být poctivý (def: o-24.4), příčetný a vzdělaný (O: to znamená obeznámený se zápisem případů žalobců, zaznamenáváním toho, co se v daném případu událo a jak rozhodl soudce, a musí být chopen rozlišit mezi správným a nesprávným zápisem. Tyto čtyři podmínky jsou povinné, zbývá zmínit, že sekretář musí být muž a musí být svobodný).

o-22.5
Soudce by neměl mít dveřníka (O: pokud není žádný dav), ačkoliv pokud nějakého potřebuje, musí být příčetný, spolehlivý a nepodplatitelný.

o-22.6
Když se nepohybuje v oblasti své jurisdikce, soudce nemůže vydávat právní rozhodnutí, dosazovat druhé nebo vyslechnout důkazy (O: nebo tvrzení).

o-22.7
Nemůže přijmout dary kromě od někoho, kdo mu ze zvyku dával dary před tím, než se stal soudcem, kdo není žalobcem a jehož dary nejsou štědřejší než ty, které mu dával před jeho dosazením za soudce (O: to samé platí pro hoštění soudce jako hosta, půjčování mu majetku, který lze pronajmout, jako například pronajmutí mu ubytování). Je lepší, aby soudce nepřijímal žádné dary. (O: a kdykoliv není zákonné, aby je přijal, není jejich právním vlastníkem a musí je vrátit.)

o-22.8
Neměl by rozhodovat případy, když je rozhněvaný, hladový, žíznivý, přepracovaný, rozjásaný, nemocný, unavený, nadmutý, rozmrzelý, nebo když je počasí dráždivě horké nebo chladné (O: je urážlivé, aby soudce rozhodl o případu, když je ve stavu, který ovlivňuje jeho chování k horšímu), ačkoliv pokud tak učiní, je rozhodnutí zavedeno.

o-22.10
Soudce by neměl při rozhodování případů sedět v mešitě (O: protože mohou být pozdvihnuty hlasy a protože může potřebovat dovést nepříčetného, dítě, menstruující ženu nebo nemuslima; z toho důvodu je rozhodování případů v mešitě považováno za urážlivé). Pokud ale sedí v mešitě (O: při modlitbě, duchovním odloučení (itikaf) nebo čeká na skupinové modlitby) a současně přijdou dva lidé, kteří jsou ve sporu, může mezi nimi rozhodnout (O: aniž by se tak zachoval urážlivě).

o-22.11
Soudce by měl sedět klidně a vážně (O: protože to vytváří větší respekt k němu a je tak pravděpodobnější, že bude poslechnut). Měl by mít přítomné svědky a právní učence, aby se s nimi při jakýchkoliv těžkostech mohl poradit. Pokud není případ jasný, měl by rozhodnutí odložit. Nemůže pouze napodobovat rozhodnutí v jiném případu (A: ale musí být sám schopen odborné právní argumentace (idžtihádu)).

o-22.12
Soudce řeší případy v tom pořadí, v jakém k němu přicházejí, jeden případ v daném čase. Pokud přijdou ve stejnou dobu dva případy, táhne los, aby určil, který bude vyslechnut jako první.
Soudce (O: povinně) zachází s oběma stranami nezaujatě, posazuje obě na místo stejné cti, dochází za oběma a tak dále, pokud není jeden z nich nemuslim. V tom případě dá muslimovi lepší místo. Nemůže zacházet ani s jednou stranou hrubě, ani žádného z nich pobízet (O: jako k tomu, jak má představit svůj případ).

o-22.13
Soudce se může přimluvit za jednoho z nich u druhého (O: to znamená, že může obě strany požádat, aby svůj spor urovnaly, tak je ?přímluva? myšlena. Nedochází k tomu dříve, dokud nebyla zjištěna pravda, což brání tomu, aby nespravedlivě nadržoval jednomu z nich) a může také zaplatit jednomu z nich to, co mu dluží druhý.

o-22.14
(N: Když je přiřazen do nové jurisdikce,) soudce nejprve řeší případy uvěznění, pak sirotků a pak ztracených a nalezených věcí.

o-23 Tvrzení před soudem

o-23.1
Pokud žalobce přijde s výrokem, který není pravdivý, soudce k němu přistupuje tak, jako by ho neslyšel (O: a nemusí se na něj ptát obžalovaného). Když je tvrzení pravdivé, soudce se obžalovaného ptá, ?Co řeknete?? Pokud obžalovaný přizná, že tvrzení je pravdivé, soudce nevynese rozhodnutí (A: protože ho není třeba), dokud ho o to žalobce nepožádá. Pokud ale obžalovaný tvrzení popře, pak pokud žalobce nemá žádný důkaz, slova obžalovaného jsou přijata, pokud složil přísahu. (O: Pokud se tvrzení netýká krve (A: t.j. jako v případě odplaty (def: o-3) nebo odškodnění (def: o-4)). Pokud se jí týká, pak pokud panuje v záležitosti nejasnost, slova žalobce jsou přijata (N: pokud je přijato padesát různých přísah od všech, kteří mají nárok na odplatu).) Soudce nenechá obžalovaného přísahat, pokud to nepožaduje žalobce. Pokud obžalovaný odmítne přísahat, pak soudce nechá přísahat žalobce (A: že je tvrzení pravdivé), a pokud tak učiní, má nárok (O: na to, co bylo požadováno (A: na obžalovaném))).
Pokud odmítne přísahat i žalobce, soudce je oba zamítne (O: ze svojí společnosti). Pokud obžalovaný mlčí (O: neodpovídá na tvrzení činěná proti němu), pak může soudce říct, ?Kéž bys byl odpověděl, protože když neodpovíš, dám žalobci příležitost přísahat?. Pokud obžalovaný neodpoví, pak může žalobce přísahat a pokud tak učiní, má oprávnění na svůj požadavek.

o-23.2
Pokud soudce zná pravdu o tvrzení (O: proti obžalovanému) a týká se to jednoho z trestů předepsaných Aláhem nejvyšším, což znamená za smilstvo, krádež nebo pití, pak nemůže obžalovaného odsoudit pouze na jeho základě (O: na základě svého vědomí o jednom z výše uvedených zločinů. Bylo zaznamenáno, že Abu Bakr Siddik řekl, ?Kdybych viděl někoho, kdo zaslouží předepsaný trest, nepotrestal bych ho, dokud by přede mnou dva svědkové nedosvědčili, že si ho zaslouží?).
Když ale soudce zná pravdu o něčem jiném, co není trestáno předepsanými tresty, musí podle toho soudit (O: nutnou podmínkou pro to je, že jasně prohlásí, že zná, jako když řekne, ?Vím, že to, co proti tobě říká, je pravdivé a soudil jsem tě podle své znalosti?).

o-23.3
Když soudce nezná jazyk stran, které jsou ve sporu, pak se odkazuje na spravedlivé (def: o-24.4) osoby, které jsou se záležitostí obeznámeny, za předpokladu, že jich je dostatek (O: dva a více), aby mohli tvrzení podpořit (def: o-24.7-10).

o-23.4
Pokud soudce vynese v případu rozhodnutí a následně nalezne jasný text, který se k němu vztahuje (O: z koránu nebo mutawatir hadísu (def: o-22.1 d) III)), koncensus učenců nebo jasnou analogii (o-22.1 d) III), která je v rozporu s jeho rozhodnutím, tak ho přehodnotí.

o-23.5
Soudní nárok není platný kromě od žalobce, který má plné právo jednat se svým majetkem.

o-23.6
Není platné soudit se kvůli něčemu, co není rozhodně známo (def: k-2.1 e)), ačkoliv existuje několik výjimek, jako je nárok na dědictví.
Pokud si žalobce činí finanční nárok (dajn), musí uvést jeho druh, množství a popis.
Pokud si činí nárok na konkrétní věc (ajn) (O: jako dům), musí jí určit. Pokud to není schopen učinit (O: jako když je věc přenostná a je mimo město), pak jí musí popsat (O: způsobem, který by byl platný při placení předem (def: k-9.2 d)g))).

o-23.7
Pokud obžalovaný nárok proti sobě popírá (A: a žalobce nemá žádný důkaz), pak je jeho popření přijato (A: pokud přísahá), a také když řekně, ?Nic mu nedlužím?.

o-23.8
Pokud jde o nárok o konkrétní věc, která je ve vlastnictví jedné ze stran, pak je přijato slovo osoby, která ho má, pokud přísahá, že je věc jeho. Pokud je věc ve vlastnictví obou stran (O: společně a neexistuje důkaz, čí je; nebo když není ve vlastnictví ani jednoho z nich, jako když ho vlastní třetí osoba), pak oba přísahají (O: že nepatří tomu druhému) a každý dostane polovinu.

o-23.9
Když nějaká osoba něco dluží druhé a popírá to, ta si to může vzít z jejího vlastnictví bez dovolení (O: ať už existuje důkaz nebo ne). Pokud ale osoba přizná, že je dlužníkem, není možné si od ní dluh jednoduše vzít (O: protože dlužník může zaplatit dluh z jakékoliv části majetku, ze které si přeje).

o-24 Svědectví a výpovědi

o-24.1
Je veřejnou povinností (def: e-3.2) jak být svědkem (A: t.j. pozorovat) při právních událostech, tak dosvědčit jejich sledování. Pokud existuje pouze jedna taková osoba, pak jde o její osobní povinnost a v tom případě za to nemůže přijmout platbu, ačkoliv pokud nejde o osobní povinnost, pak může přijmout poplatek.

o-24.2
Právní svědectví je přijato pouze od svědka, který:
a) je svobodný;
b) je zcela právně zodpovědný (mukalaf, def: c-8.1) (O: protože svědectví není přijímáno od dítěte nebo nepříčetné osoby, i když se svědectví dítěte týká zranění mezi dětmi, ke kterým došlo během hry);
c) je schopen mluvit;
d) je duševně bdělý;
e) je zbožný (O: což znamená spravedlivý (o-24.4) (A: a muslim), protože Aláh nejvyšší říká,
?A vyžádejte si svědectví dvou osob spravedlivých mezi vámi? (korán, 65:2),
a nevíra je neodpornější formou zkaženosti, jak není třeba dodávat);
f) a je navenek počestný (O: počestnost (murua) znamená, že má v konkrétním čase a místě pozitivní vlastnosti. Šejk al-Islám (A: Zakaríja Ansari) říká, ?Počestnost znamená zdržování se chování, které je podle běžně přijímaných standardů těch, kteří dodržují předpisy a pravidla Svatého zákona, neslušné?. Je to podle běžně přijímaných standardů (def: f-4.5), protože pro to neexistuje žádný absolutní standard, ale spíše se liší mezi různými osobami, podle podmínek a místa. Takové věci jako jezení a pití (A: na trhu, nebo nenošení ničeho na hlavě), jí můžou zkazit (A: ačkoliv to poslední nemá v naší době žádné následky), jako když nábožeský učenec nosí háv nebo čapku na místech, kde by podle zvyku neměl). Svědectví roztržité osoby (O: to znamená někoho, kdo často dělá chyby a zapomíná) není přijatelné (O: protože je nespolehlivý).

o-24.3
Stejně tak není svědectví přijatelné od někoho, kdo:
1- spáchal ohavný zločin (O: to znamená něco proti nespornému textu z koránu nebo hadísu (N: ačkoliv pokud někdo spáchá takový čin a poté se kaje (def: p-77) a jeho pokání je považováno za upřímné, znovuzískává svojí právní počestnost a jeho svědectví je přijato, za předpokladu, že je po svém pokání prověřován dostatečně dlouho, aby bylo možné věřit, že bylo skutečné);
2- setrvává v menším hříchu (O: protože ten se tak stává ohavným zločinem, narozdíl od případu, kdy v něm nesetrvává. Menší hřích je takový, který není ve vážném rozporu s nesporným textem);
3- nebo není počestný (def: o-24.2 f)), jako zametač ulic, lazebník a podobně.
(A: právně zkažená nebo nemorální osoba (fasik) je někdo, kdo je vinen 1) nebo 2).)

o-24.4
(A: Normální počestnost (adala) za účelem jiným než poskytnutí svědectví u soudu znamená, že se osoba vyhýbá bodům 1) a 2) výše, zatímco 3) se týká pouze svědectví u soudu (N: t.j. počestnost před soudem znamená, že osoba není ani jedním z výše uvedených).)

o-24.5
Svědectví slepé osoby je přijato o událostech před tím, než svědek oslepl, ne ale o událostech, kterých byla svědkem poté, pokud nešlo o veřejné události, které jsou diskutovány mezi lidmi, nebo když někdo řekl něco, co slepá osoba slyšela (O: jako například rozvod), a nevezme mluvčího za ruku a nedovede ho k soudci a nedosvědčí, co řekl.

o-24.6
Žádné z následujících svědectví není přijatelné:
1- osoba svědčící za svého syna (O: nebo synova syna a tak dále) nebo svého otce (O: otcova otce a tak dále);
2- osoba, která by měla prospěch (O: z vlastního svědectví);
3- osoba, která by se svědectvím vyhnula ztrátě;
4- osoba svědčící o svém nepříteli;
5- nebo osoba svědčící o vlastních činech.

o-24.7
Následující svědectví je právně přijatelné, pokud se týká případů majetku nebo transakcí týkajících se majetku, jako je prodej:
1- dvou mužů;
2- dvou žen a muže;
3- muže společně s přísahou žalobce.

o-24.8
Pokud se svědectví netýká majetku, jako v případě sňatku nebo předepsaných trestů, pak mohou svědčit pouze dva mužští svědkové (A: ačkoliv škola Hanáfí říká, že v případě sňatku mohou svědčit dvě ženy a muž).

o-24.9
Pokud se svědectví týká smilstva nebo sodomie, pak jsou požadováni čtyři mužští svědkové (O: kteří v případě smilstva dosvědčí, že viděli pachatele vsunout žalud penisu do vagíny).

o-24.10
Pokud se svědectví týká věcí, které muži obvykle nevidí (O: a ženy ano), jako je porod, pak postačují dva mužští svědkové, muž a dvě ženy, nebo čtyři ženy.